Vždycky mě bavilo sportovat. Bavilo mě hlavně jezdit na kole anebo běhat. Proto jsem byla velmi ráda, když mi rodiče pořídili malého psa. Pes byl sice malý, ale byl hodně hyperaktivní a byl hodně akční, takže mě opravdu vyhovovalo, že každý den mohl pes běhat se mnou. Taky jsem si pořídila takovou speciální výstroj, do které se zahákne pes a druhý konec si dáte kolem pasu. Takže to bylo ideální pro nás dva. Ráda jsem taky běhala s mým psem lesem a kolem rybníku. A taky jsem si při běhu našla skvělé kamarády, kteří taky běhali se psem. Můj sportovní výkon byl dokonalý. Takže jsem si řekla, že bych se taky mohla se svým skvělým psem zúčastnit nějakých sportovních soutěží. Na internetu jsem si našla, že existuje sport, ve kterém soupeří psi s majiteli v běhu. Opravdu mě to zaujalo a těšila jsem se, že se tam podívám.
Nicméně, ale když jsem se chtěla zúčastnit toho sportu, tak mi to rodiče zatrhli. Vím, bylo mi třináct let, takže ještě jsem o sobě nemohla tak moc rozhodovat, než kdyby mi bylo 18 let. Jenomže rodiče mi tento sport se psem nechtěli dovolit, protože se báli, že se nějak zraním. Pes byl sice malý, ale měl opravdu velkou sílu, protože jsem byla hubená, tak se taky mohlo stát, že pes mě stáhne dolů na zem.
Trápilo mě to a byla jsem dost naštvaná. Ten sport byl můj sen a nemůžu ho dělat? To je tedy nespravedlivé! Byla jsem opravdu nešťastná z toho, že mi rodiče tento sport nedovolili. Už uplynulo od toho mnoho let a já si tento sport se psem užívám. A musím říct, že opravdu není žádný lepší sport, než když si běháte se svým psem a svými přáteli. Taky mě těší, že mí rodiče se chodí pravidelně dívat, jak soutěžím se svým psem. Sice první pejsek už je v psím nebíčku, ale při každém sportu na něj vzpomínám. Věřím, že i první pejsek by se mnou vyhrával první místa.
