Rubrika: Věda

Vždycky mě to blíže táhlo k vědě. Měla jsem ráda odborné knihy a taky jsem ráda četla různé věci, které byly velmi zajímavý. A byla to hlavně historie módy. Ano, existuje taky historie módy. Vždycky mě to hodně zajímalo. Proto jsem taky měla velmi ráda staré filmy anebo pohádky, které se odehrávaly třeba v minulém nebo předminulém století. A je to opravdu pro mě fascinující. A já abych se přiznala, tak se mi to takové to starodávné oblečení moc líbí. A klidně bych ho nosila i nyní. Víte, dávné oblečení, to byla věda! Umět to krásně a kvalitně udělat, byla asi fuška. 

A jenomže dnes je módní doba úplně jiná. Nikdo nevidí, třeba jak to mohlo být třeba i pohodlné. Takže se věnuji vědě, která se zajímá o historické oblečení. Nicméně taky se mi líbí staré filmy kvůli tomu, že je tam úplně úžasná atmosféra. Opravdu bych si přála tam někdy být. Jenomže to už samozřejmě nejde. Takže všechno dávám všanc vědě, protože věda nám pomáhá všechno zjišťovat a poukazovat na fakta. Taky si pamatuji, jak jsem byla jednou ve vědeckém muzeu.

A to nebyly oděvy, ale technika. A musím říct, že i tohle bylo velice zajímavé a mě se tam moc líbilo. Dokonce mě vědecké muzeum zaujalo natolik, že jsem tam už byla čtyřikrát. Nyní mám syna, který už povyrostl, tak ho tam vezmu s sebou příště taky. Chci, aby se syn taky věnoval nějaký vědě. A je mi jedno čemu, ale aby se zajímal alespoň o něco. Protože pokud děti nejeví o nic zájem, je to podle mého názoru hodně špatné. Protože pokud se dítě ničemu nevěnuje, tak pak může hodně zlobit, a to nám rodičům se absolutně tedy vůbec nelíbí. Znám pár příkladů se děti věnovaly počítačovým hrám, kde se střílelo a nebylo to moc vhodné pro děti. To se ani mě nelíbí. Raději bych děti nenásilně vedla k vědě nebo k nějaké pohybové aktivitě. To se jim v budoucnu hodit.

V současnosti víme, že první organismy se vyvinuly v moři. Teprve později se dostaly na souš, kde se vyvinuly do té spousty druhů, které známe. Ovšem vývoj jde někdy skutečně překvapivým směrem, a snad nikde to neplatí více než u kytovců. Mezi kytovce zařazujeme delfíny a velryby. Ti mají mimo jiné společné to, že se jedná o savce. Ovšem jejich cesta mezi největší či nejinteligentnější tvory oceánu rozhodně nebyla jednoduchá. Jak tedy probíhala? Věřte tomu nebo ne, na začátku bylo psu podobné zvíře žijící na pobřeží. Jako takové se často živilo rybami. Postupně se na jejich lov začalo specializovat a zároveň také trávit stále více času ve vodě. V této fázi to však stále byl suchozemský živočich.

 

 

Během vývoje se však začínal pouštět dál a dál na moře, a jeho tělo se začalo tomuto životnímu stylu přizpůsobovat. Ztratil srst, která při plavání poněkud překážela, a získal místo toho silnější tukovou vrstvu, která jej chránila před chladem. Také jeho končetiny se postupně přeměnily v ploutve. Do dnešního dne však můžeme vidět, že rozložení kostí v předních ploutvích je prakticky totožné s rozložením kostí lidské paže a ruky, a to včetně prstů. Zde se změnila funkce a tvar, základ však zůstal stejný.

 

 

Co se zadních nohou týče, ty se stávaly stále menšími, až zakrněly docela. Na rentgenových snímcích však můžeme stále vidět jejich kostní zárodky, ačkoliv nejsou nijak používány – podobně jako kostrč u lidí.

 

Pokud jde o potravu, pak se delfíni a některé velryby nepřestaly věnovat lovu ryb. Jiné však vsadily na velikost. Ovšem uživit tak obrovské tělo, to chce hodně potravy. Potřebovali tedy najít takovou, které bude dostatek a zároveň bude velmi výživná. Odpovědí se ukázal být plankton a kryl. Z tohoto důvodu se zuby staly kosticemi, které jej umožňují z vody snadno filtrovat, takže se mohou krmit v podstatě neustále.

 

A to je fascinující příběh živočicha, který se ze souše vrátil zpět do oceánu. Zda se mu to vyplatilo, musí posoudit každý sám.

Před dvaadvaceti lety natočil režisér Andrew Niccol futuristický snímek Gattaca, v němž řešil otázku geneticky modifikovaných dětí které byly nadřazeny nad těmi přirozeně počatými. Tehdy při shlédnutí tohoto filmu zůstávala v mysli podivná pachuť a úlevný pocit, že do této fáze jsme jako lidstvo ještě nedospěli.

To se ale změnilo vloni, kdy se v Číně narodily první dvě děti s modifikovaným genomem. Od té doby vědci neúnavně pracují na zdokonalení dalšího využití genového inženýrství. Zprvu se jednalo pouze o eliminaci dědičných onemocnění, jako hemofilie nebo cystická fibróza. V této formě se při umělém oplodnění výběr geneticky „lepších“ jedinců používá dnes. Naše znalosti vlastností lidského genomu však narůstají raketovým tempem a vědci jsou již schopni identifikovat geny, které se podílejí na studijních schopnostech nebo vzhledu.
Genetika není vše
Jak se však ukázalo během testů mezinárodního vědeckého týmu z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, genetická informace nově rostoucího člověka není všechno. Na jejím plném rozvinutí se podílí celá řada dalších faktorů, které mohou vliv genomu na konečnou podobu lidského jedince značně omezit, nebo téměř plně potlačit. A i kdyby se vliv genetiky projevil, příliš velký rozdíl mezi přirozeným výběrem a tím umělým v laboratoři prý podle vědců není.

Tým z Hebrejské univerzity pod vedením Shaie Carmiho provedl počítačovou simulaci, v níž použil genetické kódy mužů a žen, z nichž vytvořil deset jejich možných kombinací. To znamená, že věci předpokládali vznik deseti různých embryí počatých in vitro, tedy ve zkumavce. Z těchto embryí se pokusili vybrat ty, které měly největší předpoklady být nejvyšší a nejinteligentnější.
Umělý výběr nemá významné výsledky
Na základě dalších simulací zjistili, že cíleně vybraná embrya se od těch s náhodným výběrem liší pouze minimálně. Výsledného uměle vybraného potomka dokázali vědci zvýšit o pouhé 3 cm a zvýšit intelekt o 3 body IQ. V případě, že by se při umělém oplodnění podařilo získat namísto deseti pouhých pět embryí, rozdíl by se ještě o půl bodu a půl centimetru snížil.
Jako lidstvo tedy můžeme být klidní. Velká genetická revoluce se prozatím nekoná. Nicméně současné vědecké práce objasňují stále nové informace a postupy a není tedy vyloučeno, že jednoho dne se bude na povrchu planety Země pohybovat superlidstvo.

Po každé neobvyklé a nevysvětlitelné události se strhne vlna dotazů, lidé chtějí objasnění. Ovšem obzvláště u tich starších událostí je mnohem těžší dohledat nějaká fakta, o kterých dokážeme tvrdit, že jsou skutečná.
Mezi konspirační teorie řadíme různé teorie, které ty teorie nejspíše vysvětlují. Nikdy se totiž nikdo nedozví pravdu. Pokud se budete v tomto tématu trochu více šťourat, přijdete na to, že některé jsou zajímavější než ostatní, z některých běhá mráz po zádech. Konspirační teoretici tvrdí, že nic se neděje náhodně, příčinou čehokoliv nemůže být náhoda, vše se děje z nějakého důvodu.

Někteří zas naopak tvrdí, že za těmito nevysvětlitelnými věci stojí nejvyšší orgány, vládní organizace, tajné spolky či mimozemské civilizace. Není náhodou pravda, že samotné mimozemské civilizace jsou samy o sobě konspirační teorií?

V padesátých letech minulého století během svátků díkuvzdání si Američan jménem Dan Cooper koupil letenku na vnitrostátní let jedné z linek United Airlines. Po vzlétnutí letadla, když k němu přišla letuška, aby mu nabídla produkty ze svého vozíku, otevřel kufřík, ve kterém údajně byla bomba, ta byla aktivní a připravena k použití. Ještě k tomu jí prý hrozil i nožem, nesdělil však svůj cíl. Údajně se jednalo o únos, po přistání letadla nechal všechny pasažéry vystoupit a jako rukojmí si nechal pouze posádku, měl samozřejmě i požadavky, potřeboval padák a k němu soupravu na použití a bankovky určité nominální hodnoty. Letadlo doplnilo palivo a vzlétlo, počasí nebylo ideální, v jednu chvíli sdělil posádce, ať zůstane v kokpitu a neopováží se z něho vylézt. Po několika hodinách ovšem vylezli, ale nikdo už v letadle neseděl. Z pozdějších výslechů jsme se dozvěděli, že v jednu chvíli sebou stroj neobvykle škubl a bylo slyšet vrznutí dveří, vypadalo to, jako by z letadla vyskočil.
Dnes ovšem nikdo neví, o co se mělo jednat, ani kdo byl onen záhadný muž, co s ním je, jestli vůbec žije.