Na českých školách se pojmy jako skupinové vyučování či kooperativní vyučování již běžně používají, alespoň tedy v teoretické podobě. Záleží však už na samotné škole, učiteli či předmětu, do jaké míry jsou tyto pojmy reálnou součástí vyučování. Většinou je jim věnován jen malý objem z celkového času. Proč tomu tak je?
Jaká jsou pozitiva skupinového vyučování?
· Zvyšuje aktivitu žáků, žáci mají o úkoly větší zájem
· Žáci se učí komunikativním dovednostem
· Žáci se učí, jak si zorganizovat práci
· Zvyšuje se sebevědomí, úspěšnost a samostatnost žáků
· Učitel může věnovat více pozornosti slabší skupině
Jaké jsou problémy skupinového práce
· Žáci často nepracují rovnoměrně, může se stát, že pracují pouze ti zdatnější a slabší žáci se jen „vezou“
· Práci často chybí systematičnost
· Práce ve skupinách bývá hlučná
· Obtížné může být hodnocení činnosti
· Vyžaduje to náročnější přípravu učitele
Proč se skupinové vyučování na českých školách prosazuje obtížněji?
Většina současných učitelů prošla sama modelem, kdy zdrojem veškerého vědění je učitel a jeho úkolem je své znalosti předat žákům. Jedná se o tzv. transmisivní způsob vyučování, kdy učitel předává své znalosti víceméně pasivním žákům. Učitel je garantem pravdy. Nové modely školy upřednostňují aktivnější zapojení žáků, pracují s myšlenkou, že spolupráce dětí je jeden z důležitých principů vyučování. V našich školách však stále ponejvíce funguje model, kdy učitel stojí před tabulí a proti němu sedí 20 až 30 dětí. A je to učitel, kdo je vyvolává, dává jim prostor k aktivitě, a kdo je kontroluje, jak si učivo osvojili. Skupinové vyučování tak bývá považováno jen za jakési zpestření výuky. Skupinové vyučování může dobře fungovat a být přínosné jen tehdy, pokud si učitelé připustí, že nejen interakce mezi učitelem a žákem je pro děti potřebná, ale že je to také interakce mezi žáky samotnými.